Když se chlap pustí do domácího kina, řeší úhlopříčku, rozlišení, soundbar a kabeláž. Utratí desítky tisíc za obraz a zvuk a pak si k tomu sedne na třicet let starou sedačku, ze které ho po hodině bolí za krkem. Přitom právě sezení rozhoduje o tom, jestli si dvouhodinový film nebo prodloužení v hokeji užijete, nebo přetrpíte.
První pravidlo zní: oči mají být zhruba v úrovni středu obrazovky a hlava musí mít oporu. Na běžné pohovce končí opěradlo pod lopatkami, takže hlavu drží krk. Druhé pravidlo: nohy nahoru. Sezení s nohama na zemi je v pořádku na dvacet minut, ne na celý večer. Proto v kině nikdy nesedíte tak pohodlně jako doma v dobře zvoleném křesle.
Obě pravidla splňují TV křesla s polohováním. Podepřou hlavu, bedra i nohy a sklon změníte přenesením váhy, bez motoru a bez zásuvky. Na film si nastavíte polohu pololeh, na zápas se narovnáte, a když reklamní pauza trvá moc dlouho, můžete si na chvíli lehnout úplně.
Co všechno takové křeslo umí a čím se liší od klasického relaxa, popisuje článek o křesle k televizi. Praktické je hlavně to, že není součástí sedací soupravy. Postavíte ho přesně do osy obrazovky, kde je nejlepší obraz i zvuk, a zbytek rodiny si nechá gauč. Když přijdou kamarádi na fotbal, přisunete ho blíž.
Vyšší a robustnější postavy by měly rovnou sáhnout po větší velikosti. Křesla ve velikosti XL mají širší sedák a nosnost 150 kg, takže se v nich pohodlně usadí i chlap, kterému jsou běžná křesla těsná v ramenou. Pohodlí není rozmazlenost. Kdo sedí dobře, vydrží soustředěně sledovat i tříhodinový film.
Zbývá vyřešit drobnosti: stolek na dosah ruky, tlumené světlo za televizí, které šetří oči, a dohodu s rodinou, že tohle křeslo má svého majitele. Protože jedno je jisté. Jakmile si do něj poprvé sedne někdo jiný, budete o své místo v první řadě bojovat každý večer.


